BOLEST, ZTUHLOST A OMEZENÍ POHYBU

Bolest může vzniknout náhle po úrazu, nezvyklém pohybu nebo zvýšené zátěži. Může se také rozvíjet postupně, dlouhodobě přetrvávat nebo se opakovaně vracet. Její intenzita a podoba se mohou měnit podle pohybu, polohy, denní doby, únavy a celkového zatížení organismu.

S čím můžete přijít

• náhle vzniklá nebo dlouhodobá bolest zad, šíje, hlavy, čelisti, hrudníku, pánve, končetin či kloubů,
• ztuhlost a omezený rozsah pohybu,
• bolest při chůzi, práci, sportu, změně polohy nebo delším sezení,
• přetížení svalů, šlach, úponů a fasciálních tkání,
• stavy, které se po dočasném zlepšení opakovaně vracejí,
• změna tělesné opory, držení těla nebo způsobu chůze,
• pocit nestability, pohybové nejistoty nebo ztráty důvěry v určitou část těla či pohyb,
• omezení běžných činností, spánku, práce, péče o rodinu nebo volnočasového pohybu.

Co při vyšetření sleduji

Vycházím z místa, charakteru a průběhu bolesti, okolností jejího vzniku a vztahu k pohybu, poloze a zatížení. Sleduji pohyblivost kloubů a tkání, rozložení sil v těle, kvalitu opory, svalovou souhru, koordinaci, chůzi, dech a citlivost nervového systému. Do posouzení vstupují také prodělané úrazy a operace, zdravotní nálezy, spánek, únava, pracovní a sportovní zatížení i aktuální stresová odezva organismu.

Podobu bolesti mohou ovlivňovat změny ve tkáních, přetrvávající dráždění, ochranné svalové napětí, změněný způsob zatěžování a zvýšená citlivost periferního i centrálního nervového systému. Význam jednotlivých souvislostí určuje klinické vyšetření a aktuální reakce těla.

Jak může péče pokračovat

Podle nálezu může péče zahrnovat manuální ošetření, obnovu pohyblivosti, práci s oporou, dechem a koordinací, postupné zatěžování a hledání takové míry pohybu, kterou organismus dokáže zpracovat a využít. Směrem péče je rozšíření dostupného pohybu, zvýšení tělesné kapacity a obnovení stability, jistoty a důvěry při každodenních činnostech.

DLOUHODOBÉ NAPĚTÍ, ÚNAVA A ZATÍŽENÍ ORGANISMU

Dlouhodobá tělesná, smyslová, emoční nebo životní zátěž se může postupně promítat do svalového napětí, dechu, spánku, trávení, pohybové organizace a schopnosti obnovovat síly. Doprovodné projevy se mohou objevovat současně v pohybovém systému, autonomní regulaci, somatickém prožívání a kraniosakrálních souvislostech. Jejich intenzita často kolísá podle aktuální zátěže, dostupné opory, míry prožívaného bezpečí a celkové kapacity organismu.

S čím můžete přijít:

V oblasti pohybového systému

• dlouhodobé svalové a fasciální napětí, pocit sevření nebo omezené poddajnosti těla,
• ztuhlost, bolest, proměnlivou pohyblivost a sníženou toleranci zátěže,
• oslabenou oporu, nejistotu v tělesných osách, třes nebo proměnlivou koordinaci,
• sevření hrudníku, mělký či zadržovaný dech a omezenou pohyblivost žeber,
• únavu, zpomalení a sníženou schopnost obnovovat síly po běžné aktivitě.

V oblasti autonomní reaktivity

• tělesný neklid, vnitřní pohotovost, bušení srdce, změny dechu, pocení nebo kolísání tepelného komfortu,
• zvýšenou citlivost na zvuk, světlo, dotyk, pohyb, blízkost nebo větší množství podnětů,
• rychlé zahlcení, dlouhé přetrvávání aktivace nebo výraznou únavu a útlum po zátěži,
• kolísání mezi napětím, potřebou jednat, stažením, zpomalením a ztrátou iniciativy,
• změny polykání, trávení, soustředění, spánku a schopnosti vracet se po podnětu do klidnějšího stavu,
• úzkostné a panické stavy doprovázené sevřením hrudníku, zrychleným či zadrženým dechem, bušením srdce, závratí, třesem, změnou vnímání prostoru nebo potřebou situaci rychle opustit,
• obavu z opakování panické reakce, vyhýbání se určitým místům, pohybům nebo situacím a postupné zužování každodenního života.

V kraniosakrálních souvislostech

• bolesti hlavy a obličeje, diagnostikované migrény a napětí v oblasti čelistních kloubů, jazyka, skusu nebo polykání,
• tlak, tah nebo zvýšenou citlivost v oblasti lebky, šíje, páteře, pánve a křížové kosti,
• napětí v podélné ose těla a proměnlivou schopnost tkání přizpůsobit se dechu, dotyku, poloze a pohybu,
• zvýšenou citlivost na změny polohy, manuální kontakt nebo větší pohybovou a smyslovou zátěž.

V oblasti spánku a prožívání

• prodloužené usínání, časté probouzení, neklidný spánek nebo probouzení bez pocitu obnovy,
• sníženou schopnost soustředit se, vnímat tělo a zůstávat v kontaktu s přítomnou situací,
• časté zahlcení, odpojení, vnitřní prázdnotu nebo obtížný návrat k pocitu stability,
• tělesné reakce spojené s dlouhodobým stresem, přetížením, traumatickou zkušeností nebo náročným životním obdobím.

Nově vzniklé sevření hrudníku, bušení srdce, třes, poruchy polykání, závratě nebo výrazná nevysvětlitelná únava patří k projevům, u kterých doporučím lékařské posouzení.

Co při vyšetření sleduji

Vycházím z průběhu stavu, jeho vztahu k aktivitě, odpočinku, spánku, vztahovým situacím a každodennímu zatížení. Jednotlivé projevy skládám do pracovního obrazu pohybové organizace, autonomní reaktivity, spánku, somatického prožívání a kraniosakrálního nálezu.

Autonomní a polyvagální profil

Sleduji základní autonomní naladění, reaktivitu nervového systému, intenzitu a délku jednotlivých reakcí i schopnost organismu vracet se po podnětu k větší stabilitě. Polyvagální rámec používám jako orientaci v dostupnosti bezpečí a sociálního kontaktu, v mobilizaci spojené s napětím a jednáním a ve stavech stažení, zpomalení nebo útlumu.

Pozornost věnuji dechu, hlasu, polykání, mimice, pohybu očí, orientaci v prostoru, kontaktu s podložkou a posturálnímu nastavení těla. Sleduji také vztah vagově zprostředkovaných funkcí dechu, hlasu, polykání a mimiky k sociálnímu kontaktu, pohybové opoře a celkové organizaci těla.

U úzkostných a panických stavů sleduji posloupnost tělesných změn, okolnosti jejich vzniku, rychlost nárůstu aktivace, vnímanou možnost ovlivnění a způsob, jakým se organismus po odeznění reakce vrací k rovnováze. Součástí posouzení je také dopad těchto stavů na pohyb, spánek, vztahy, práci a každodenní život.

Pohybový a kraniosakrální profil

V pohybovém systému sleduji tělesné osy, oporu v gravitaci, rozložení svalového a fasciálního napětí, pohyblivost hrudníku, souhru bránice, břišní stěny a pánevního dna, koordinaci a reflexní i volní organizaci pohybu.

V rámci kraniosakrální osteopatie palpačně vnímám poddajnost, napětí a pomalejší rytmické pohybové projevy tkání v oblasti lebky, durálních membrán, páteřní osy a křížové kosti. Kraniosakrální rytmy vztahuji k dechu, posturálnímu nastavení, napětí tkání a aktuální autonomní odezvě. Tyto palpační informace zasazuji do celkového klinického nálezu a zdravotní situace člověka.

Spánek, základní potřeby a somatické prožívání

Spánkový profil zahrnuje dobu usínání, kontinuitu spánku, noční probouzení, ranní stav, denní únavu a rytmus střídání aktivity s obnovou. V rozhovoru se věnuji také míře prožívaného bezpečí, životní spokojenosti, přítomnosti a zahlcení.

Do celkového obrazu vstupuje dostupnost základních potřeb v oblasti spánku, výživy, odpočinku, pohybu, kontaktu, soukromí, bezpečí a smysluplného zapojení do života. Sleduji, jak se jejich dlouhodobé naplnění nebo nedostupnost promítají do tělesného napětí, autonomních reakcí a schopnosti obnovovat síly.

Jak může péče pokračovat

V této oblasti pracujeme na více úrovních podle aktuální kapacity a odezvy organismu. Významnou část péče často tvoří kraniosakrální ošetření zaměřené na poddajnost tkání, kraniosakrální rytmy, osové uspořádání a vztahy mezi lebkou, páteří a křížovou kostí.

Dalšími vstupy jsou kotvení tělesných os a opory v gravitaci, dechové prvky, práce s hrudníkem, bránicí a rozložením tlaků, jemná pohybová koordinace a postupné dávkování zátěže. U úzkostných a panických stavů věnuji pozornost orientaci v prostoru, kontaktu s oporou, průběhu dechu, hlasu, drobnému pohybu a schopnosti zůstávat v kontaktu s přítomnou situací během postupného zklidnění autonomní reakce.

Často bývá velmi podpůrná také Vojtova reflexní lokomoce. Přes přesně vedené výchozí polohy a stimulační zóny může zpřístupnit reflexně organizované svalové souhry, osovou stabilitu, oporu, dech a koordinaci v situaci, kdy je jejich volní využití omezené nebo rychle vyčerpá dostupnou kapacitu.

Součástí péče může být postupné zpřístupňování a rozpoznávání somatického prožívání, orientace v tělesných projevech stresu a traumatu a rozšiřování schopnosti zůstávat v kontaktu s tělem, okolím a přítomnou situací. Rozsah této práce určuje aktuální kapacita, souhlas a průběžná odezva člověka.

U intenzivnějších, opakovaných nebo každodenní život výrazně omezujících úzkostných a panických stavů doporučuji souběžnou psychologickou nebo psychoterapeutickou péči. Podle zdravotního stavu může být součástí širšího postupu také psychiatrická nebo další odborná péče.

Směrem společné práce je větší pružnost autonomní regulace, dostupnější tělesná opora, stabilnější spánek a rozšíření kapacity pro pohyb, kontakt, každodenní život a obnovu.

NEUROLOGICKÉ OBTÍŽE

Neurologické onemocnění nebo poranění může proměnit pohyb, citlivost, svalové napětí, rovnováhu, dech, polykání, autonomní regulaci i množství sil dostupných pro běžný den. Zasahuje také do způsobu, jak člověk vnímá své tělo, samostatnost, budoucnost a své místo v rodině, práci a vztazích.

Péče může navazovat na nemocniční, ambulantní nebo lázeňskou rehabilitaci. Vychází z konkrétní diagnózy, současné kapacity člověka, jeho životní situace a funkcí, které potřebuje zpřístupnit, rozvíjet nebo dlouhodobě zachovat.

S čím můžete přijít

• se stavem po cévní mozkové příhodě, poranění mozku či míchy nebo neurochirurgickém zákroku,
• s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí a dalšími neurologickými onemocněními,
• se změnami svalového napětí, síly, citlivosti, polohocitu a vnímání vlastního těla,
• s poruchami opory, rovnováhy, koordinace, chůze, plánování pohybu nebo obratnosti ruky,
• s neurologickou únavou, proměnlivou pohybovou kapacitou a změnami dechu, spánku nebo autonomní regulace,
• s potřebou pokračovat v dlouhodobé rehabilitaci a přenést pohybové možnosti do každodenního života.

Závrativé stavy včetně benigního paroxysmálního polohového vertiga vyžadují předchozí odborné posouzení.

Náhle vzniklá slabost nebo změna citlivosti jedné poloviny těla, porucha řeči, vidění či vědomí, nová porucha chůze nebo prudká bolest hlavy patří k důvodům pro bezprostřední lékařské vyšetření.

> Dostupnost ordinace > Působím v ordinaci ve 3. patře, která je přístupná úzkým výtahem. Současné prostorové podmínky umožňují přijmout klienty, jejichž mobilita dovoluje cestu výtahem a potřebné přesuny v ordinaci samostatně nebo s běžnou dopomocí. Před první návštěvou proto společně ověříme vhodnost ambulantní péče podle používaných pomůcek, míry mobility a potřebné asistence.

Moje zkušenost s neurologickou rehabilitací

Do této péče vstupuje moje zkušenost z neurologického oddělení, intenzivní medicíny a dlouhodobé práce s lidmi po cévní mozkové příhodě, s roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí a dalšími neurologickými stavy. Výzkum autonomní regulace u lidí s roztroušenou sklerózou mi umožnil podrobně sledovat plasticitu nervového systému, neurologickou únavu a reakci organismu na pohybovou zátěž.

Neurologickou rehabilitaci proto vnímám v širokém rozsahu. Od bazálních podmínek pro dech, polykání, oběhovou stabilitu, bdělost a obnovu sil přes rozvoj opory, koordinace a chůze až po návrat k rodině, práci, vztahům a činnostem, které tvoří každodenní život člověka.

Co při vyšetření sleduji

Posuzuji svalové napětí, sílu, citlivost, polohocit, oporu, rovnováhu a koordinaci. Sleduji sed, změny poloh, vstávání, stoj, chůzi, práci ruky a konkrétní činnosti důležité pro soběstačnost.

Současně věnuji pozornost dechu, hlasu, mimice, polykání, pohybu očí, únavě, spánku a autonomní odezvě na polohu, dotyk a pohyb. U těžších stavů může být výchozím bodem schopnost udržet bdělost, přijmout oporu, snést změnu polohy, zpracovat smyslový podnět a obnovit po zátěži stabilnější tělesný stav.

Do celkového obrazu vstupuje také prožívaná jistota při pohybu, obava z pádu, důvěra v postiženou část těla, domácí prostředí, dostupná pomoc a množství energie potřebné pro běžný den.

Jak může péče pokračovat

Aktivní neurorehabilitace a pohybové učení

Podle nálezu využívám principy PNF, Bobath konceptu, bazálních posturálních programů, Klappova lezení, DNS, senzomotorické práce a dalších neurorehabilitačních přístupů. Pracujeme s přenosem váhy, změnami poloh, oporou končetin, koordinací trupu, rovnováhou, chůzí a funkcí ruky.

Volba a pořadí jednotlivých vstupů vycházejí z aktuální odezvy nervového systému. Pohybová zkušenost se postupně přenáší do vstávání, chůze, oblékání, osobní hygieny, přípravy jídla, péče o domácnost a dalších činností důležitých pro konkrétního člověka.

Vojtova reflexní lokomoce a vývojová organizace pohybu

Zvláštní místo má v mé práci Vojtova reflexní lokomoce. Přes přesně vedené výchozí polohy a stimulační zóny zpřístupňuje globálně organizované svalové souhry, osovou stabilitu, opěrné funkce končetin, koordinaci trupu a dechovou souhru.

U dospělých ji využívám jako vstup do pohybové organizace v situaci, kdy je volní řízení oslabené, zatížené kompenzacemi nebo rychle vyčerpává dostupnou kapacitu. Získaná opora a koordinace pak mohou pokračovat do aktivního pohybu, chůze a každodenních činností.

Bazální podpora vitálních funkcí a kraniosakrální péče

U neurologického onemocnění sleduji také bazální podmínky pro dech, polykání, oběhovou stabilitu, termoregulaci, spánek, trávení, vylučování a obnovu sil. Fyzioterapeutická podpora zde probíhá prostřednictvím polohy, tělesných os, opory, práce s hrudníkem a bránicí, poddajností tkání a dávkováním smyslových i pohybových podnětů.

Kraniosakrální ošetření může být vhodnou vstupní cestou při výrazné únavě, zvýšené citlivosti, bolesti, ochranném napětí nebo omezené toleranci aktivního pohybu. Věnuji při něm pozornost poddajnosti tkání, kraniosakrálním rytmům, vztahům mezi lebkou, páteří a křížovou kostí a jejich souvislosti s dechem a autonomní odezvou.

Opora, jistota a pocit bezpečí zde vznikají z konkrétních podmínek: předvídatelného tempa, srozumitelného kontaktu, možnosti volby, vnímání podložky, dostupného dechu a zkušenosti, že tělo dokáže určitou změnu polohy nebo pohyb zvládnout.

Somatické, emoční a sociální prožívání

Neurologické onemocnění může samo představovat traumatizující zkušenost. Náhlá ztráta kontroly nad tělem, ohrožení života, pobyt v nemocnici, závislost na pomoci a nejistota dalšího vývoje se mohou promítat do tělesného napětí, dechu, spánku, ostražitosti a vztahu k pohybu.

Současně se mohou proměnit pracovní, rodičovské a partnerské role, sexualita, finanční jistota, společenské kontakty a způsob, jakým člověk sám sebe vnímá. Tyto změny ovlivňují únavu, motivaci, ochotu přijímat pomoc a možnosti zapojení do rehabilitace.

Do péče proto vědomě zahrnuji prostor pro somatické prožívání, emoce a sociální dopad onemocnění. Rozhovor vztahuji ke konkrétní tělesné zkušenosti a tomu, co se objevuje během dotyku, pohybu, zatížení a odpočinku. U hlubších následků traumatu, úzkostných nebo depresivních stavů doporučuji souběžnou psychologickou, psychoterapeutickou nebo psychiatrickou péči.

Směrem společné práce je dostupnější opora, koordinace a pohyb, stabilnější bazální tělesné funkce, větší míra jistoty a bezpečí a zachování co nejširší účasti člověka na vlastním životě.