Pohyb jako přirozený jazyk lidského těla

Vývojová kineziologie patří k základům mé fyzioterapeutické práce od samého začátku profesní cesty. Studium motorického vývoje mi ukázalo, že kvalitní pohyb nevzniká prací jednotlivých svalů ani izolovaných částí těla. Je výsledkem spolupráce celého organismu.

Každý pohyb vyrůstá ze vztahu mezi nervovým systémem, pohybovým aparátem, smyslovým vnímáním a prostředím, ve kterém se člověk právě nachází. Proto při své práci nesleduji pouze to, co se hýbe, ale také to, jak se celý organismus pro daný pohyb organizuje.

Pohyb začíná orientací

Stabilita, dech, opora chodidel, postavení pánve, orientace hlavy a očí, pohyb páteře, koordinace končetin i záměr, se kterým člověk do pohybu vstupuje, vytvářejí jeden propojený celek. Nervový systém všechny tyto informace nepřetržitě spojuje a organizuje do pohybu, který odpovídá aktuální situaci.

Každý krok, každý pohled i každý dotyk představují souhru mechaniky těla, smyslového vnímání, pozornosti, motivace i prostředí. Pohyb začíná orientací. Nervový systém nejprve vyhodnocuje prostředí, směřuje pozornost k tomu, co je důležité, vytváří záměr, připravuje dech, rozloží tlak i svalové napětí v celém těle a teprve potom vzniká samotný pohyb.

Právě porozumění těmto souvislostem zásadně proměnilo způsob, jakým dnes přemýšlím o diagnostice i terapii.

Vývoj pokračuje po celý život

Motorický vývoj nekončí prvními kroky dítěte. Nervový systém si po celý život zachovává schopnost učit se, přizpůsobovat se novým podmínkám a vytvářet nové pohybové strategie.

Po úrazu, operaci, dlouhodobé bolesti, těhotenství, porodu nebo období zvýšené zátěže hledá organismus nové uspořádání. Někdy přináší větší stabilitu, jindy vznikají kompenzační strategie, které se mohou projevit bolestí, přetížením nebo omezením pohybu.

Proto při vyšetření nesleduji pouze místo obtíží. Zajímá mě způsob, jakým celé tělo spolupracuje, jak se organizuje vůči gravitaci a jaké možnosti má nervový systém pro vytvoření nové koordinace.

Co při vyšetření sleduji

Pozoruji kvalitu opory o zem, rozložení hmotnosti, dech, práci bránice, koordinaci pohybu, orientaci hlavy a očí, pohyb hrudníku, pánve i páteře. Všímám si také toho, jak nervový systém reguluje svalový tonus, přenáší síly přes celé tělo, reaguje na změnu polohy a jak propojuje vnímání, pohyb i záměr do jednoho funkčního celku.

Tyto informace vytvářejí mapu současné organizace organismu. Pomáhají porozumět tomu, kde se změnila koordinace, kde vznikají největší nároky na adaptaci a kde se otevírá prostor pro vznik nových pohybových možností.

Odkaz profesora Václava Vojty

Významnou součástí mého profesního vzdělávání byla Vojtova metoda a odkaz profesora Václava Vojty, který zásadním způsobem ovlivnil moderní neurorehabilitaci. Přinesl přesný způsob klinického pozorování motorického vývoje a hlubší porozumění vztahům mezi nervovým systémem, oporou, orientací, pohybem a držením těla.

Tyto principy dnes využívám při práci s kojenci, dětmi i dospělými. Nejde o používání jedné konkrétní techniky. Jde o porozumění tomu, jak se lidský organismus organizuje v pohybu a jaké podmínky podporují jeho přirozenou koordinaci.

Embryologie a raný vývoj jako základ celoživotní organizace

Embryologie přináší jedinečný pohled na vznik lidského organismu. Ukazuje, jak se od prvních dnů vývoje vytvářejí jednotlivé tkáně, orgány i jejich vzájemné vztahy. Nervový systém, fascie, cévy, orgány i pohybový aparát nevznikají odděleně. Rostou společně, vzájemně se ovlivňují a vytvářejí organizaci, která člověka provází po celý život.

Právě zde se vývojová kineziologie přirozeně doplňuje s kraniosakrální osteopatií. Oba přístupy umožňují sledovat organismus v období, kdy vznikají jeho nejzákladnější organizační principy od embryonálního vývoje přes těhotenství a porod až po první měsíce života.

V tomto období se formují vztahy mezi osou těla, lebkou, páteří, bránicí, pánví, čelistmi, pohybem očí, smyslovým vnímáním, autonomním nervovým systémem i celkovou koordinací pohybu. Organismus si vytváří způsob, jak pracuje s gravitací, tlakem, dechem, oporou i okolním prostředím. Tyto rané vrstvy vývoje vytvářejí základ, ze kterého organismus čerpá po celý další život.

Pokud je průběh těhotenství, porod nebo první období života spojen se zvýšenou zátěží, hledá organismus vlastní adaptační řešení. Ta mohou později ovlivnit držení těla, koordinaci pohybu, vývoj skusu, růst čelistí, funkční skoliózy, dechové stereotypy, regulaci svalového napětí i způsob, jakým nervový systém reaguje na fyzickou nebo psychickou zátěž.

Vývoj organismu vytváří vrstvy, které zůstávají přítomné i v dospělosti. Nejde o návrat do minulosti, ale o porozumění tomu, jak se dnešní organizace těla postupně vytvářela a jaké možnosti změny má organismus v současnosti.

Propojení vývojové kineziologie s kraniosakrální osteopatií mi umožňuje dívat se na tyto souvislosti v širším kontextu. Při práci proto nesleduji pouze místo, kde se obtíže projevují, ale také způsob, jakým se během vývoje utvářela organizace celého těla a jaké podmínky dnes podporují její další proměnu.

Součást jedné fyzioterapeutické praxe

Vývojová kineziologie tvoří jeden z pilířů mého fyzioterapeutického přístupu. Přirozeně se propojuje s klasickou fyzioterapií, kraniosakrální osteopatií i dalšími oblastmi, kterým jsem se během své profesní cesty věnoval.

Každý člověk přichází s jedinečnou historií svého vývoje, jinou tělesnou zkušeností, jinou životní situací i jinou kapacitou ke změně. Ve své práci proto hledám souvislosti a sleduji, jak se během života organizoval pohyb, dech, opora i regulace nervového systému. Hledám vztahy, které v daném okamžiku určují organizaci celého organismu. Když se podaří obnovit jejich vzájemnou spolupráci, tělo často samo nachází nové možnosti stability, koordinace, dechu i volnějšího pohybu.