Celý název zní taijiquan. Slovo quan znamená pěst a připomíná původ v čínském bojovém umění. V běžné řeči používám kratší označení taiji, případně známější přepis tai chi.

V původním kontextu taiji sloužilo k sebeobraně, kultivaci těla a předávání bojových dovedností. Dnes lidé cvičí pro rozvoj bojového umění, kondice, rovnováhy, koordinace, soustředění, zdraví i radosti z pohybu. Každý z těchto záměrů zvýrazňuje jinou část rozsáhlého systému.

Pomalá forma, se kterou si taiji spojuje většina lidí, tvoří jednu jeho část. Systém zahrnuje také základní postoje, qigong, navíjení hedvábí, dlouhé pohybové sestavy, párová cvičení, bojové aplikace, práci se zbraněmi, rychlé změny směru a fajin, tedy krátké koordinované uvolnění síly.

Pomalé tempo dává člověku čas vnímat, co se v těle právě odehrává. Kde leží těžiště. Jak se tlak šíří chodidlem. Jaký vztah vytvářejí chodidlo, koleno a kyčel. Odkud začíná rotace. Jak pohyb ruky pokračuje ze středu těla přes hrudník, lopatku a paži. Tělo se učí přijmout sílu, změnit její směr a vést ji dál přes pružně uspořádanou kostru, klouby a svalový tonus.

Zdravotní a bojová vrstva vyrůstají ze stejné mechaniky. Stabilita potřebuje pohyblivost. Uvolnění získává tvar prostřednictvím struktury. Síla vychází z opory v zemi, průchodu přes střed a přesného načasování. Citlivost k druhému člověku se rozvíjí společně s vnímáním vlastního těla.

Dochované dějiny stylu Chen jsou spojené s vesnicí Chenjiagou v čínské provincii Henan a s Chen Wangtingem, který žil v letech 1580 1660 a patřil k deváté generaci rodiny Chen. Rodinná linie mu připisuje uspořádání starší bojové praxe do uceleného systému sestav a tréninkových principů na přelomu dynastií Ming a Qing.

Po několik staletí se umění předávalo převážně uvnitř rodiny a jejím blízkým. Z této tradice později vyrůstaly další styly taiji. Styl Chen si zachoval kruhové a spirálovité pohyby, nízké postoje, střídání měkkosti a razance, navíjení hedvábí i fajin. V roce 2020 bylo taijiquan zapsáno na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.

Živá historie pokračuje v tělech lidí, kteří cvičí, učí se a předávají zkušenost dál. V českém prostředí působí více škol, linií, učitelů a skupin. Českou asociaci Chen Tai Ji Quan založili v Brně roku 2003 Pavel Hlavoň a David Pirochta pod záštitou velmistra Chen Shi Honga.

Pavel Hlavoň je jedním z mnoha mistrů, učitelů a žáků, kteří v českém prostoru rozvíjejí taiji. Otevřel vlastní školu, vytvořil kolem ní společenství pravidelného cvičení a dál studuje u svého učitele Chen Shi Honga. V mém příběhu má konkrétní místo: pod jeho vedením se učím starou formu rodiny Chen a prohlubuji vztah mezi vnějším tvarem, vnitřní organizací a bojovou funkcí pohybu.

Podrobnější historii, linii mistrů, informace o škole, seminářích a možnostech pravidelného cvičení nabízí Česká asociace Chen Tai Ji Quan:

https://chen.cz/

Taiji spojuje pomalý přenos váhy, změny výšky těžiště, rotaci trupu, stoj na jedné noze, koordinaci očí a končetin, prostorovou orientaci, dech a soustředěnou pozornost. V jednom cvičení se potkává rovnováha, síla dolních končetin, vytrvalost, kloubní pohyblivost, propriocepce, vestibulární systém a motorická paměť.

Při pravidelném cvičení dostává nervový systém opakovanou zkušenost s přechodem mezi oporou, pohybem, zastavením a změnou směru. Chodidlo se učí číst zem. Pánev se pohybuje nad oporou. Trup přenáší sílu ve spirále. Oči sledují prostor a podporují celkovou orientaci těla. Dech reaguje na míru svalového napětí, rychlost a náročnost pozice.

Pro mě jako fyzioterapeuta je podstatný především konkrétní pohybový obsah. Přenos těžiště. Řízení osy dolní končetiny. Vztah pánve a hrudníku. Pružná stabilita trupu. Dávkování svalového napětí. Propojení zraku, rovnováhy, čití a pohybu. Plasticita nervového systému a nervosvalová koordinace. Fyziologie statické i dynamické zátěže. Energetika qikungových cvičení a mnoho dalších, stejně jako schopnost vstoupit do zátěže, projít jí a znovu se vrátit do klidu.

Moje cesta začala qigongem u terapeuta Marka Eliáše Bohunického v Bratislavě před 6ti lety. Tehdejší zkušenost nesla ale hodně představ a touhy pocítit to, o čem mluví učitelé. Tělo si přitom začalo ukládat první zkušenost se středem, oporou, tichem a časem. Dlouhý stoj odkrýval neklid, únavu, tlak i místa, která se snažila držet tělo silou. První pravidelnější kontakt s taiji přišel u Michala Rumíška, jehož výuka vycházela ze stylu Yang a z aikida. Později mě oslovila jemnost vedení Míši Macákové a vstoupil jsem do její skupiny v hodonínské Kulaté bráně. Tam jsem zůstal.

Míša se mnou a s celou skupinou každý týden krok za krokem usazuje základy, jednotlivé části formy i jejich vzájemné vztahy. Sama cvičí od roku 2007 a jako instruktorka a dlouholetá osobní studentka Pavla Hlavoně, vede hodonínskou školu Taiji. Spolu s manželem, Tomášem Macákem, vytvářejí na Kulaté bráně prostředí pravidelného cvičení, qigongu, meditace, čaje, rozhovoru a obyčejného lidského společenství. Pravidelnost, blízkost lidí a sdílený prostor dávají praxi půdu, do které může postupně vrůstat.

Cvičení v Hodoníně a Kulatá brána:

https://www.kulata-brana.cz/

Přes Míšu a Kulatou bránu jsem se dostal k Pavlu Hlavoňovi, dlouholetému žáku velmistra Chen Shi Honga a představiteli 21. generace této větve. Pavel vede vlastní školu v Brně a Českou asociaci Chen Tai Ji Quan. Pod jeho vedením se moje cvičení rozšířilo do větší hloubky. Učím se starou formu rodiny Chen Lao Jia Yi Lu, Lao Jia Er Lu, osmnáctku, pětatřicítku, cvičení s vějířem a mečem, třináct základních pozic, navíjení hedvábí, práci se středem, dechem, záměrem a uvolněním. Na soustředěních se vnější tvar propojuje s bojovou aplikací. Každý pohyb tím získává směr, funkci a přesnou mechaniku.

Pavel do taiji přináší laskavost, srdce a dlouhou zkušenost z jógy. Do společných dnů vkládá pránájámu, meditaci, zpěv, humor i chvíle obyčejného spočinutí. Jeho výuka mi ukazuje, jak kvalitu pohybu utváří stav člověka, vztahy ve skupině, dech, únava a aktuální kapacita nervového systému. Pavel zůstává žákem svého učitele a současně učí nás. Tento živý pohyb zkušenosti mezi generacemi vnímám jako podstatu linie.

Rodinné Chen taiji se předává přímým vedením, společným cvičením a opakovanými korekcemi. Slova ukážou směr. Tělo učitele předá rytmus, načasování, strukturu, měkkost i způsob, jakým síla prochází od země přes střed do končetin. Velmistr Chen Xiaowang je představitelem 19. generace rodiny Chen a jedním z hlavních nositelů této tradice ve světě. Při setkání v Praze na mě silně působila jeho celistvost. Způsob, jakým stál, vedl pohyb a zůstával usazený ve středu, vyjadřoval desítky let praxe dříve, než přišlo slovní vysvětlení. Jeho osobním žákem se v osmdesátých letech stal velmistr Chen Shi Hong, představitel 20. generace, který od roku 1990 žije a vyučuje ve Vídni. S ním jsem měl možnost cvičit opakovaně při seminářích a soustředěních v Česku i Rakousku. Jeho korekce bývají jemné a velmi konkrétní. Posune pánev, změní směr hrudníku, upraví tlak do chodidla nebo položí ruku tam, odkud se má pohyb vést. O několik milimetrů jiná poloha promění organizaci celého těla. Když dnes cvičím, v jednotlivých pozicích často stále cítím jeho ruce. Připomínají mému tělu cestu blíž k dantianu a k pohybu vedenému ze středu. Kaligrafie s osobním věnováním, kterou mi daroval, visí v mém obýváku. Při cvičení pod ní se rychle ukáže obyčejná skutečnost žáka: chodidlo ujede, pánev předběhne a ruce začnou řídit pohyb. Kaligrafie mi připomíná vztah, vděčnost a každodenní návrat k základům.

Do širší živé linie patří také mistr Chen Bing, představitel 20. generace rodiny Chen, přímý potomek Chen Wangtinga a synovec Chen Xiaowanga a Chen Xiaoxinga. Chen Binga znám zatím skrze jeho práci a místo v rodinné tradici. V jeho výuce mě oslovuje důraz na tělo taiji, dech taiji, mysl taiji a princip fang song, tedy uvolnění, které si zachovává strukturu, pozornost a připravenost k pohybu.

Každý z těchto učitelů se pohybuje svým způsobem. V jejich tělech je čitelný společný rukopis: vztah ke středu, zemi, spirále, záměru a celistvosti. Princip prochází generacemi a v každém člověku získává osobitý tvar.

Taiji mě učí především stát. Chodidlo rozloží tlak mezi patu a předonoží, koleno přijme směr z chodidla a kyčle, pánev se usadí nad oporou a temeno pokračuje vzhůru. Kostra postupně přebírá větší část zátěže. Svalový tonus se přizpůsobuje skutečnému úkolu a dech získává více prostoru. Čínskému principu song ve vlastním těle rozumím jako přiměřenému tonu, průchodnosti kloubů a schopnosti reagovat. Tělo zůstává měkké, vnímavé a současně připravené vést sílu. Tlak přicházející zvenčí může projít strukturou, změnit směr a pokračovat dál. Pohyb se skládá kolem středu v podbřišku. Rotace pánve, spirála trupu, přenos váhy a pohyb paží patří k jednomu ději. Motorické učení přitom propojuje zrak, rovnovážné ústrojí, propriocepci, dech, dotyk a vnitřní záměr do stále přesnější pohybové mapy. Mysl někdy zná další krok dříve než tělo. Pravidelné opakování, spánek, odpočinek a další setkání s učitelem umožňují nové organizaci postupně dosednout.

Taiji mě učí také rytmus aktivace a uvolnění. Přiblížení a ustoupení. Plnost a prázdnotu. Pohyb a zastavení. Nádech a výdech. Nervový systém získává opakovanou zkušenost, že může vstoupit do akce, projít jí a vrátit se do klidnějšího stavu. Tato schopnost se postupně propisuje do běžného dne, vztahů, doteku i práce v ordinaci.

Základem mé práce je fyzioterapeutické vyšetření, klinická úvaha a terapeutická péče. Taiji k nim přidává zkušenost, kterou denně ověřuji ve vlastním těle. Učí mě vnímat pohyb zevnitř a sledovat jemné přechody mezi oporou, napětím, směrem, dechem a připraveností k další změně. Pro soustavné studium celé Chen formy odkazuji zájemce ke škole a učitelům, kteří se jí dlouhodobě věnují. V ordinaci pracuji s jednotlivými principy v jednoduché podobě odpovídající konkrétnímu člověku.

S klienty můžeme sledovat oporu chodidel, rozložení tlaku, přenos váhy, stoj na jedné noze, vztah pánve a hrudníku, pohyb ze středu, dech a orientaci pohledu. Někdy jemně kroužíme pánví. Jindy necháme váhu těla dopadnout přes patu do země, vytřeseme končetiny, zadupeme, poklepeme povrch těla nebo střídáme krátkou aktivaci s úplným povolením.

Tyto jednoduché pohyby přinášejí nervovému systému výraznou smyslovou informaci. Chodidlo pocítí zem, kostra přijme váhu, klouby se uspořádají vůči gravitaci a dech reaguje na změnu napětí. U člověka, který dlouho žije ve stresové pohotovosti, může být patrná změna v ramenou, čelisti, pánvi, hloubce výdechu i schopnosti vnímat vlastní tělo.

Aktuální kapacita určuje rozsah práce. Někdy tělo přijme několik pohybů a potřebuje chvíli klidu. Jindy se otevře prostor pro delší nácvik. Další člověk získá nejprve oporu skrze pomalý dotek a kraniosakrální ošetření. Potom může nový pohyb skutečně vstřebat. Reakce organismu, záměr klienta a průběh sezení průběžně určují další krok.

Principy taiji vstupují také do práce rukama. Při doteku hledám vlastní oporu, vedu sílu přes svůj střed a sleduji odpověď tkání. Tlak roste v míře, kterou tělo přijímá. Směr se mění podle reakce fascií, dechu a celkového tonu. Měkkost zde znamená přesný kontakt, vnímavost a schopnost přizpůsobit se živému systému.

Stejný princip se uplatňuje ve vztahu. Někdy vedu. Někdy následuji. Někdy přichází pohyb a jindy zastavení. Taiji mi v ordinaci připomíná, že změna dozrává v čase a že kvalita kontaktu ovlivňuje, kolik nového může tělo právě přijmout.

Právě proto má taiji své místo na mém profesním webu. Člověk přicházející do ordinace může předem poznat zdroje mé práce a druh pozornosti, doteku a pohybu, se kterým se u mě může setkat.

Na Substacku VÉDAMI používám vlastní praxi taiji jako místo, ze kterého přemýšlím o pohybu, nervovém systému, terapii, vztazích a každodenním životě. Psaní mi umožňuje vracet se ke zkušenosti, rozlišit její vrstvy a propojit jazyk fyziologie s tím, co lze pocítit přímo v těle.

Nádoba se plní postupně zápisky ze soustředění s velmistrem Chen Shi Hongem v Andau, o trpělivosti, společném poli, rodině a přenosu principu do terapie:

https://vedami.substack.com/…/nadoba-se-plni-postupne

Kapacita učit se pohybu o staré formě rodiny Chen, motorickém učení, únavě, spánku, koregulaci a podmínkách, ve kterých může nový pohyb dosednout do těla:

https://vedami.substack.com/…/kapacita-ucit-se-pohybu

Třes v řeči těla o qigongu, třesu, hlubokém posturálním napětí a regulaci skrze tělo:

https://vedami.substack.com/p/tres-v-reci-tela

Zůstávám žákem. Forma se dál skládá, rozpadá a znovu usazuje. Některé korekce tělo přijme během chvíle, jiné dozrávají měsíce. Každý trénink zviditelní další vrstvu, kterou mysl přeskočila a tělo poctivě ukázalo.

Taiji se dnes propisuje do způsobu, jakým stojím u lehátka, jak vedu dotek, jak čekám na odpověď tkání, jak rozlišuji aktivaci a únavu a jak hledám další krok odpovídající kapacitě člověka přede mnou. Cvičení a ordinace se tak průběžně učí jedna od druhé.

Nádoba se plní postupně. Každým postojem, každým opakováním, každou korekcí a každým setkáním.